Vaše příběhy
Milá Dash,
skoro bych zapomněla sepsat, co jsem chtěla sdílet, ale nebyl na to v pátek čas. Nejdřív Ti chci poděkovat, že vůbec něco takového děláš. Vytvořit prostor, kde by se člověk dobře, vnímám a respektován neberu jako samozřejmost. Během večera mně překvapil zejména jeden moment. Při jedné z pomalejších písní se začali mé ruce samy sebe dotýkat. Jakoby konečně dostali šanci o sebe navzájem pečovat, pohladit jedna druhou. A já se snažila do toho, co nejméně zasahovat myšlením a analyzováním toho, co se děje. Uvědomila jsem si potom, jak málo dávám tělu prostor být, tak jak ono chce a jaká je kvalita doteků, které mu dopřávám.
Jsem ráda, že jsem to mohla zažít.
Mávám.
Kristýna