Vaše příběhy
Musím přiznat, že nejsem ten typ člověka, co průchodem vrátnicí v práci přepne a co se stalo, to se stalo a nahodím úsměv a je to. Chci být šťastný všude, takže když je např. v práci trošku dusno nebo se řeší něco důležitého, tak mě to tolikrát trápí i doma, s čímž občas bojuju. Tvé lekce jsou jedna z mála věcí, co mě dokážou uvolnit, jak na těle, tak na duši. Přestanu myslet na „nedůležité“ věci, bez kterých fakt žít dokážu a začnu myslet na sebe, svou duši a své pocity, také na své milé a mé srdce se otevře. Hodne mě tanec a tvé lekce pomáhají nejen v odregování, ale také v uvědomování např. jak moc miluju svou ženu a pejska, ke kterým když dojdu po úterní lekci, tak mě pejsek vítá, tak se s nim pomackam 🙂 a hned za zenženou, kterou zulíbám 🙂
Kdybych se zaměřil na tanec u tebe, tak jsem se obrovsky uvolnil a naučil se víc tancovat ze sebe, naučil jsem se, že vlastní pocity jsou velice silná věc, ze které můžeme čerpat a inspirovat se. Takové představy, co jsem míval jako dítě, se časem a s přístupem k realitě, vytratí a i snění v noci je pryč a my se teď snažíme zase snít a zase rozvíjet tyto (pro některé) zapomenuté smysly.
Občas jsi určitě poznala, že ze začátku lekce mi trvá, než se ustálím a přestanu myslet na každodenní zbytečnosti, ale jak to ze sebe sundám, tak to je jedna radost a z lekcí jdu domů prostě lehčí o zbytečnosti a plný krásných dojmů a pocitů, které dál předávám…
Díky ti za to, že nám předáváš tento svůj dar a že i my můžeme otevřít zapomenutou či ztracenou část svého já.
Pavel